Na fakturách běžně najdete číslo účtu, splatnost, variabilní symbol nebo logo. Některé údaje vyžaduje zákon, další pomáhají s úhradou a evidencí. Rozsah povinných náležitostí závisí především na tom, zda jde o daňový doklad podle zákona o DPH a zda doklad slouží také pro účetnictví.
Aktualizováno k 4. listopadu 2026.
Identifikace podnikatele patří na každou fakturu
Faktura je obchodní listina. Podle občanského zákoníku na ní podnikatel uvádí své jméno nebo název, sídlo a přidělené IČO.
Podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku doplní údaj o zápisu včetně oddílu a vložky. Podnikatel zapsaný v jiném veřejném rejstříku uvede údaj o tomto zápisu. U ostatních podnikatelů se uvádí údaj o zápisu do jiné evidence, například živnostenského rejstříku.
Co uvádět na běžné faktuře neplátce DPH
Pro všechny faktury neplátců neexistuje jeden společný zákonný seznam náležitostí. Vedle povinné identifikace podnikatele proto záleží také na účelu dokladu a pravidlech evidence, kterou vedete.
Pro přehlednou fakturaci uvádějte alespoň tyto údaje:
- Číslo faktury pro její jednoznačné dohledání.
- Identifikaci odběratele, kterému fakturujete.
- Popis zboží nebo služby a podle potřeby množství či období.
- Fakturovanou částku a měnu.
- Datum vystavení a podle potřeby datum dodání nebo poskytnutí služby.
Pokud faktura slouží jako účetní doklad, musí splňovat také požadavky zákona o účetnictví uvedené níže.
Co musí obsahovat běžný daňový doklad plátce DPH
U běžného tuzemského zdanitelného plnění vyžaduje zákon o DPH zejména:
- Jméno nebo název a sídlo dodavatele i odběratele.
- DIČ dodavatele a DIČ odběratele, pokud bylo odběrateli přiděleno.
- Evidenční číslo daňového dokladu.
- Rozsah a předmět plnění.
- Datum vystavení.
- Datum uskutečnění plnění nebo přijetí úplaty, pokud tím vznikla povinnost přiznat daň nebo plnění a datum se liší od data vystavení.
- Jednotkovou cenu bez DPH a případnou slevu, pokud už není zahrnutá v ceně.
- Základ daně, sazbu DPH a výši daně. Výše daně se uvádí v české měně.
U osvobozených plnění, přenesení daňové povinnosti nebo jiných zvláštních režimů se údaje upravují a doplňují podle příslušných pravidel. Za stanovených podmínek lze vystavit také zjednodušený daňový doklad s menším rozsahem údajů.
Zákon o DPH, § 29 a následující
Účetní doklad má další požadavky
Pokud vedete účetnictví, účetní doklad musí zachycovat označení dokladu, obsah účetního případu a jeho účastníky, peněžní částku nebo jednotkovou cenu a množství, okamžik vyhotovení a okamžik uskutečnění účetního případu, pokud se liší.
Součástí jsou také podpisové záznamy odpovědných osob. Ty lze vést v navazujících účetních záznamech, pokud je mezi nimi zajištěná nezaměnitelná vazba. Podpisový záznam proto nemusí být vytištěný přímo na faktuře zaslané zákazníkovi.
Co na faktuře být může, ale obecně nemusí
- Razítko. Pro běžnou fakturu ani daňový doklad ho zákon obecně nevyžaduje.
- Vlastnoruční podpis vystavitele. Na zákaznické faktuře obecně povinný není. U účetních dokladů se řeší podpisové záznamy odpovědných osob.
- Číslo účtu. U platby převodem ho zákazník potřebuje, ale mezi obecné zákonné náležitosti faktury nepatří.
- Variabilní symbol. Usnadňuje přiřazení platby ke správnému dokladu.
- QR kód. Pomáhá zákazníkovi vyplnit platební příkaz.
- Datum splatnosti. Je praktické ho uvádět, ale splatnost může vyplývat také ze smlouvy nebo ze zákona.
- Logo, telefon a e-mail. Usnadňují orientaci a komunikaci.
- Text „Nejsem plátce DPH“. U běžné tuzemské faktury neplátce jde o užitečné vysvětlení.
Konkrétní smlouva nebo zvláštní předpis může vyžadovat další údaje. Například zákazník může mít smluvně sjednané uvádění čísla objednávky.
Jak si vystavování faktur usnadnit
Ve Fakturáku si zkontrolujte firemní profil, údaj o zápisu v rejstříku a nastavení DPH. Před odesláním faktury ověřte odběratele, popis plnění, částky a rozhodná data.
Platební údaje, splatnost a variabilní symbol se vyplatí doplnit i tehdy, když je konkrétní předpis nevyžaduje. Zákazník díky nim snáze zaplatí a vy úhradu rychleji přiřadíte.